Před relativně velmi krátkou dobou nebyla tato otázka vůbec důležitá. Sezení bylo sezení a žádný problém jsme s ním nespojovali. Uběhlo pár desítek let a vše je jinak.

Proč?

Člověk prochází vývojem, který probíhá pozvolna a hlavní příčinou tohoto jak tělesného, tak duševního přetváření jsou změny v prostředí v němž žijeme. Tento vývoj je vlastně adaptace /přizpůsobování/ se změnám tak jak potřebujeme pro naše přežití.

Například, kdyby prudce klesla venkovní teplota, nejspíš bychom obrostli chloupky nebo si vytvořili větší zásoby podkožního tuku. Tato změna by byla přirozená adaptace /přizpůsobení se vnějšímu prostředí/.

Pokud docházi ke změnám pozvolna, dokážeme na ně reagovat a přizpůsobit se tak,abychom přežili. Když ale dojde například v důsledku nějaké živelné přírodní katastrofě k rychlé změně prostředí, není na pozvolnou adaptaci čas a máme velký problém. Tyto velké problémy ne jednou v historii způsobily člověku útrapy jimž čelil velmi těžko, nebo je ani nezvládl.

Zrychlený vývoj kolem nás v současné době přináší změny velmi rychle za sebou. V řádu desítek let nastává proměna, které v minulosti trvala staletí nebo tisíciletí. Tato rychlá evoluce vývoje zkracuje čas na naší adaptaci /přizpůsobení/.

Sed dlouhá staletí patřil k polohám v nichž tělo člověka odpočívalo. Při sedu došlo k “rozdělení” těla na dvě části, které na čas omezily svou vnitřní komunikaci a začaly pracovat v jiném režimu.

• z aktivního účastníka dění kolem nás se stává pasivní pozorovatel,
• svaly sníží své napětí proto, že nemusí nést celou váhu těla, v aktivní převaze je horní polovina těla a v pasivní převaze jsou nohy a hýždě,
• dýchání se výrazně omezí oproti chůzi a dojde ke zpomalení a snížení plicní ventilace /výměny vzduchu v plicích/,
• také srdíčko sníží svůj výkon a přizpůsobí jej potřebám těla,
• a tak bychom mohli probrat všechny tělesné funkce.

Pro mozek a jeho činnost platí trošku jiné zákony. Přechodně se zvýší jeho schopnosti zejména koncentrace vlivem relativního klidu. Dlouhodobě se ale zhorší jeho vyživa v důsledku omezení činnosti ostatních orgánů. Projevem je zpomalení toku vitální životní energie. Tato životní síla představuje komplex /příjem živin, krevní oběh, lymfatický oběh, proudění vzduchu atd./

V krátkém časovém úseku se podíl sedu v denních činnostech prudce zvýšil. Relativní “komfort” životního prostředí umožnil člověku daleko více odpočinku či práce v odpočinkových polohách než tomu bylo před pár desítkami let.

Napřímení člověka ať už ve stoji, sedu, kleku apod., je možné s pomocí schopnosti našich svalů tuto polohu /nikoli aktivní pohyb, ale statickou fázi, stabilizovat /udržet/. Při stabilizaci se svaly nemění ani co do délky, ani co do tvaru, ale pouze zvýší své napětí. Dá se to laicky připodobnit jakémusi strnutí, nebo ztuhnutí. Tato schopnost nám pomáhá čelit zemské přitažlivosti i ve fázi, kdy se nepohybujeme. Tato schopnost svalů je časově omezena a podléhá vývoji. Postupnou adaptací se učíme déle vytrvat v určitých polohách bez zborcení těla.

Sed patří mezi statické polohy, kdy největší nároky na stabilizaci se posouvají na horní polovinu těla. Svaly ale nedokáží v krátkém čase tuto svou schopnost adekvátně /dostatečně/ zvýšit vzhledem k narůstající potřebě. Pokud by vše probíhalo pozvolna a přirozeně, dá se předpokládat, že bychom reagovali nejspíš takto:

• došlo by ke zvýšení této schopnosti svalů hlavně horní poloviny těla, nebo
• ke změně stavby těla ve prospěch lepšího vzájemného postavení jednotlivých částí těla, a nebo nejpravděpodobněji
• k oběma změnám současně

V současné době je nutné přijmou tyto fyziologické a evoluční zákonitosti a tím si udržet v co nejlepším stavu své tělesné i duševní zdraví. Židle pro aktivní sed Therapia nabízí možnost vyrovnat se s tímto celospolečenským problémem.