Vždycky mě zajímalo, jak to vypadá na pořádném, pravém striptýzu. Jenže jsem dlouho nemohla najít odhodlání, abych na nějaký opravdu šla. Dokonce jsem se styděla ten návrh jenom pronést před kamarádkami, protože, jak jste si jistě všimli, přece jen je v naší společnosti tohle téma trochu na okraji společenské konverzace. Podle mě za to může hlavně fakt, že se většina lidí v životě na striptýz nedostane, a tak se alespoň snaží odradit i ostatní. U nás tabu, a jak jsem se dočetla tady, v Chorvatsku na to mají i školy.

V zajetí předsudků

A tak jsem docela dlouhou dobu jen hledala záminku, jak se na striptýz podívat. Samotné se mi nikam nechtělo, abych náhodou nevypadala ještě zoufaleji, než ve skutečnosti jsem. To se ale změnilo na moje narozeniny, kdy jsem se zase jednou rozhodla (asi jako každé předchozí narozeniny), že s konečnou platností hodím za hlavu všechny starosti o to, co si o mě myslí ostatní. A jako kdykoliv jindy, ani teď mi toto odhodlání dlouho nevydrželo. Jenže když už vám dávno není dvacet a narozeniny, tak nešťastně připadlé na středu, slavíte se svou kočkou, jste schopni mnoha věcí.

Bylo něco kolem půlnoci a já se sklenicí vína v ruce pomalu upadala do deprese. V duchu jsem přemýšlela, zda se mám raději zabalit do čerstvě povlečené peřiny, nebo konečně něco zažít. Mít občas svou touhu přeci není nic špatného. Proč bych se měla cítit špatně proto, že jsem se rozhodla zajít na striptýz sama? Navíc to půjdu jen omrknout.

Přišly překážky

Internet ví všechno – pár kliknutí a jsem na stránkách Pleasure World, kde je přehledně uspořádaná nabídka spousty erotických podniků, od privátů, přes noční kluby, masážní salóny a mnoho dalšího. Netrvá dlouho a je tu, co hledám. Podnik na kraji města, asi dvacet minut cesty tramvají. Pochybovat o tomto skvělém nápadu jsem začala hned, jak jsem otevírala šatní skříň. Co si má obléct stárnoucí plnoštíhlá žena adekvátně k situaci? V minisukni budu vypadat jako přestárlá šlapka, v maxišatech jako babička… Vyhrály to džíny s černým tričkem, takže vlastně to, co jsem na sobě měla celý den. 

Tohle je další úskalí naší společnosti. Víme, jak se obléct na pohřeb, na svatbu, na promoci i do obchodu na rohu ulice, ale na striptýz ne. Protože o striptýzu nemluvíme jako o něčem normálním. 

A co teď?

Když jsem brala za kliku onoho podniku, cítila jsem se jako záškolák. Na výloze se pouze třpytivým písmem blýskala otevírací doba. Zavíračka ve čtyři ráno. Spousta času.

Problém s nízkým sebevědomím je ten, že kdykoliv vstoupíte do místnosti, máte okamžitě pocit, že se na vás na jednu neúnosnou vteřinu upírají všechny oči. Že náhle hudba hraje o něco tišeji, rozhovory probíhají tlumeněji, a vy jste centrem pozornosti. Bohužel ale tím trapným, nemotorným centrem, kterému se ostatní začnou posmívat v momentě, kdy ta strašná vteřina uplyne.

Nejsem v tom sama

Moje vteřina uplynula už dávno, a kdyby mě jakýsi obsluhující mladík nezavedl na místo u malého, kulatého stolu, asi bych tam stála doteď. A pak přišel ten obrovský nával vzrušení. Přede mnou se na pódiu kroutilo několik svůdných, vypracovaných těl. Na chvíli jsem z nich nemohla spustit oči. Všichni pánové na sobě měli těsné, černé boxerky a kroutili boky. Rozhlédla jsem se kolem a spatřila něco, co jsem si ze začátku neuvědomovala. Nejsem tu sama. Kolem pódia sedí několik dalších žen, některé dokonce v mém věku nebo starší, řádí jako teenageři na koncertě a skvěle se baví. 

A proč také ne? Reflektory ozařují striptéry i nás, hudba duní celým sálem, a ze všech stran se line obrovská energie. I těm mužům na pódiu se to líbí. Jistě, vydělají si tím pěkné peníze, ale nejde o žádné zotročování. Vlastně je to svým způsobem umění. V tomto článku se mi dostává ujištění, že mám pravdu.

„Víno?“ zeptal se mladík a já přikývla. Najednou jsem byla ve skvělé náladě. O tomhle povím všem kamarádkám, které znám. Beze studu. Třeba tu příště nebudu sedět sama.